Úterý Svatého týdne
Proč to vlastně Jidáš udělal? Proč zradil Ježíše? Tuhle otázku si lidé kladou od chvíle, kdy oněch třicet stříbrných změnilo majitele. A nacházejí pro to spoustu rozmanitých vysvětlení.
Někteří soudí, že ačkoli Jidáš byl Ježíšovým stoupencem – dokonce jedním z jeho učedníků – jednoduše nepochopil, kým jeho Mistr doopravdy je. Ostatní poukazují na peníze. Nebo na vliv satanův. A jiní zase tvrdí, že v tom hrála roli politika – že Jidáš byl příslušníkem revolučního hnutí, jež usilovalo o svržení římské nadvlády, a dělal si naděje, že Ježíš bude v této věci nápomocen. Jidášova zrada prý byla projevem zoufalého zklamání, když si uvědomil, že Ježíš nic takového nezamýšlí. A nakonec jsou i tací, kteří to tak nějak kladou za vinu samému Bohu, protože někdo se přece tohoto činu dopustit musel – a byl to Jidášův osud, že volba padla právě na něj. Jak poznáte z následujícího příběhu, má každá z těchto úvah něco do sebe. S výjimkou té poslední, samo sebou.
Jidáš učinil rozhodnutí. Mohl k němu být sveden. Nikoli však přinucen. Ani Bohem ani osudem. Prostě nikým. Jeho pohnutky mohly být ryzí, mohly být sobecké, mohly být zmatené. Ale nepopiratelný fakt zní: bez ohledu na důvody, které Jidáše vedly ke zradě Ježíše, tato zrada skončila Ježíšovou smrtí.
(převzato z pastorace.cz)
Dříve, než Jidáše "šmahem" odsoudíme, je dobré si uvědomit, že se na něj nevzpomíná náhodou. Přes dvacet století nám posílá důležitou zprávu, kterou bychom neměli přeslechnout:
- Jeden z faktorů, proč Jidáš nakonec zradil, bylo odloučení se od společenství apoštolů - a to nevzniklo náhle, musel to být postupný proces. Jak my žijeme společenství v našich rodinách, farnostech, v církvi? A jak se stavíme k těm, kteří mají jiný pohled na věc?
- V Jidášově zradě jsou zmíněny peníze. Jak jsem na tom já s láskou k penězům? Dostal/a jsem se někdy do situace, kdy bylo třeba se rozhodnout mezi přátelstvím a ekonomickým prospěchem? Jak mé rozhodování dopadlo?
- Ve velikonočním příběhu vystupují jmenovitě minimálně dva zrádci (pokud použijeme tohle silné slovo, i to je diskutabilní): Jidáš a Petr. Stali se pro nás ukazateli, jak se lze vyrovnat s našimi vlastními selháními, zradou, životními pády. Lítost byla u obou...
- A konečně věc, na kterou se často poukazuje: Církev prohlašuje některé lidi za svaté (tedy o nich věří, že žijí v ničím neblokovaném s Bohem v nebi a přimlouvají se za nás); o nikom ale nikdy neprohlásila, že je zcela jistě v pekle, ve věčném zavržení.
Čtěte také: