Jdi na obsah Jdi na menu
 

7. 4. 2020

Úterý Svatého týdne


Proč to vlastně Jidáš udělal? Proč zradil Ježíše? Tuhle otázku si lidé kladou od chvíle, kdy oněch třicet stříbrných změnilo majitele. A nacházejí pro to spoustu rozmanitých vysvětlení.

Někteří soudí, že ačkoli Jidáš byl Ježíšovým stoupencem – dokonce jedním z jeho učedníků – jednoduše nepochopil, kým jeho Mistr doopravdy je. Ostatní poukazují na peníze. Nebo na vliv satanův. A jiní zase tvrdí, že v tom hrála roli politika – že Jidáš byl příslušníkem revolučního hnutí, jež usilovalo o svržení římské nadvlády, a dělal si naděje, že Ježíš bude v této věci nápomocen. Jidášova zrada prý byla projevem zoufalého zklamání, když si uvědomil, že Ježíš nic takového nezamýšlí. A nakonec jsou i tací, kteří to tak nějak kladou za vinu samému Bohu, protože někdo se přece tohoto činu dopustit musel – a byl to Jidášův osud, že volba padla právě na něj. Jak poznáte z následujícího příběhu, má každá z těchto úvah něco do sebe. S výjimkou té poslední, samo sebou.

Jidáš učinil rozhodnutí. Mohl k němu být sveden. Nikoli však přinucen. Ani Bohem ani osudem. Prostě nikým. Jeho pohnutky mohly být ryzí, mohly být sobecké, mohly být zmatené. Ale nepopiratelný fakt zní: bez ohledu na důvody, které Jidáše vedly ke zradě Ježíše, tato zrada skončila Ježíšovou smrtí.

(převzato z pastorace.cz)


Dříve, než Jidáše "šmahem" odsoudíme, je dobré si uvědomit, že se na něj nevzpomíná náhodou. Přes dvacet století nám posílá důležitou zprávu, kterou bychom neměli přeslechnout:

  • Jeden z faktorů, proč Jidáš nakonec zradil, bylo odloučení se od společenství apoštolů - a to nevzniklo náhle, musel to být postupný proces. Jak my žijeme společenství v našich rodinách, farnostech, v církvi? A jak se stavíme k těm, kteří mají jiný pohled na věc?
  • V Jidášově zradě jsou zmíněny peníze. Jak jsem na tom já s láskou k penězům? Dostal/a jsem se někdy do situace, kdy bylo třeba se rozhodnout mezi přátelstvím a ekonomickým prospěchem? Jak mé rozhodování dopadlo?
  • Ve velikonočním příběhu vystupují jmenovitě minimálně dva zrádci (pokud použijeme tohle silné slovo, i to je diskutabilní): Jidáš a Petr. Stali se pro nás ukazateli, jak se lze vyrovnat s našimi vlastními selháními, zradou, životními pády. Lítost byla u obou...
  • A konečně věc, na kterou se často poukazuje: Církev prohlašuje některé lidi za svaté (tedy o nich věří, že žijí v ničím neblokovaném s Bohem v nebi a přimlouvají se za nás); o nikom ale nikdy neprohlásila, že je zcela jistě v pekle, ve věčném zavržení.
     

Čtěte také: 

Kdyby Jidáš Iškariotský svým založením netíhl k velkým věcem, Ježíš by ho asi nepovolal mezi dvanáct apoštolů...