Jdi na obsah Jdi na menu
 

24. 3. 2020

Jak vzniká ikona

 

Nejprve je třeba připravit si vhodné prkénko. Když nejde jinak, zajdete do domácích ikona1.jpgpotřeb či železářství a koupíte si prkénko na maso. To natřete klihem a nalepíte na ně plátno tak, jak je vidět na obrázku. Pak si uvaříte řídké těstíčko - asi jak na palačinky - z klihu a plavené křídy a tím danou destičku 12x natřete. Průběžně ji vždy obrousíte smirkovým papírem tak, aby nakonec byla zcela hladká. Pokud máte štěstí, že je venku příhodné počasí a máte k tomu ještě dvorek, máte opravdu štěstí. V opačném případě totiž můžete destičky brousit v kuchyni nad kuchyňským dřezem, což zcela nezabrání tomu, aby pak kuchyňská linka byla jak pocukrovaná jemným bílým popraškem křídy. A teď máte opět štěstí, neboť fotku, která by ukazovala v plné kráse tuto scénu, jsem naštěstí nenašla. A možná mám vlastně štěstí já, protože po té by za mnou již možná žádná návštěva nepřišla..

 
ikona2.jpgDalším krokem je příprava na zlacení.
Nejprve si přenesete na prkénko motiv, který jste si připravili. Ten obtáhnete tuší a místa, která se budou pokrývat zlatem, se natřou hnědo-rezavou barvou. Jako barva se používá vaječná tempera. (O té něco víc až příště.) Jakmile barva zaschne (asi 5 min.), potřeme ji lihem a na ten ještě naneseme tenkou vrstvu mixtionu - což je speciální lepidlo, na které se pak klade zlato. Tato vrstva musí přibližně 12 hodin nasychat, teprve pak se dá pokračovat v další práci.
 
Když nám naschne speciální lepidlo zvané mixtion, můžeme se pustit do zlacení.
 
Zlatit se dá více způsoby. Já používám plátkové zlato. Než jsem si však troufla pracovat s ikona4.jpgpravým zlatem, používala jsem levné zlato "kočičí". Když jsem pak dostala první plátky pravého zlata, dlouho mi ležely v krabičce, protože jsem se bála je použít. Naštěstí mě jeden nejmenovaný člověk lehce vytočil tím (dnes mu jsem za to samozřejmě vděčná), když mi řekl něco jako ať se na to teda vykašlu a dál dělám jen s tím falešným. Tak nějak mě nešetřil a já se díky svému naštvání odvážila otevřít balíček s pravým zlatem. V té chvíli jsem netušila, že jsou 2 druhy plátkového zlata, a že s jedním je práce poměrně snadná, s tím druhým to jde trošku hůř. Já v tuto chvíli měla právě to druhé. To, o kterém jsem se až daleko později dozvěděla, že k němu potřebujete prkénko potažené kůží a hodně ostrý nůž, kterým na prkénku odkrajujete potřebné plátky a také široký štětec, kterým pak plátek nanesete na dané místo. To vše jsem nevěděla a snažila jsem se tedy dělat, co se dalo. Byla to krása. Během setiny sekundy jsem měla pozlacené ruce, nůžky i kuchyňský stůl, na kterém jsem ikona5.jpgpracovala. Moje kuchyň byla ZLATÁ! Krása! Tento pohled by jistě lahodil oku milovníka zlata. Mé vnitřní oko se však lehce děsilo pohledem na to, kolik peněz se mi nalepilo na ruce, nůžky či stůl a ne na místa, která na zlato čekala. Díky Bohu jsem nepropadla panice a s touto první výzvou jsem se vcelku statečně poprala.
 
Výsledek nakonec nebyl úplně marný. Nůžkami jsem se zatajeným dechem, který by mi daný plátek mohl odvát do ztracena, stříhala malé kousíčky zlata, které bylo položené na hedvábném papíře a velmi opatrně jsem je přenášela na místa určení.
 
Asi to byl tak trochu křest ohněm. Dnes už vím, že existuje i jednodušší způsob zlacení, kdy je plátek zlata lehce nalepený na listu malého sešitku a manipulace s ním je pak zcela odlišná. Stačí odstřihnout potřebný kousek zlata, které pak překlopíte na místo, na které potřebujete, papírek několikrát přejedete prstem, aby se zlato obtisklo, po té ho odstraníte (ten papírek) a takto pokračujete, dokud máte co lepit a kam lepit. 
 
Po těchto krocích je dobré nechat zlato aspoň nějakou hodinu schnout. Pak vezmete jemný štětec - výborný je třeba takový, který se normálně používá na zkrášlení dámské tváře - a odstraníte jím přebytky zlata. Po té je třeba vzít skalpel a opatrně jím ještě odstranit zlato, které se přilepilo, a na které nestačil štětec. Až se vám podaří udělat všechno výše popsané, můžete přistoupit k dalšímu kroku, kterým je míchání barev. Ale to zase až příště.
 
Pokojné dny naplněné Boží milostí.
Hana Fialová
 
 
 
VAJEČNÁ TEMPERA - barva k psaní ikon
 
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nestudovala žádný umělecký směr, žloutková tempera byla pro mě zcela neznámým pojmem. Jak tato barva vzniká a co to je? 
 
Již sám název napovídá, že v barvě je obsažené vajíčko. Když se tedy pustíte do přípravy ikona6.jpgtéto barvy, je velmi dobré zajít nejdříve do obchodu a předzásobit se větším množstvím vajec. Když splníte tento první bod, můžete se směle pustit do oddělování žloutku od bílku. Pro nás kuchařky je to činnost vcelku běžná, jednoduchá, řekněme - rutinní. Avšak pozor! Zde je třeba dbát na velmi pečlivé oddělení a očištění žloutku od bílku! A jak známo - čím víc se člověk snaží, tím se velmi často dílo méně daří, tudíž se stane, že najednou máte na kuchyňské lince hromadu skořápek a ve skleničce spoustu bílků, jen v nádobce předurčené pro žloutek, z něhož má být vytvořená vaječná emulze, není stále nic. Pokud se vám tak stane, nevěšte hlavu! Takový biskupský bílkový chlebíček je výborným vedlejším produktem při tvorbě ikon a vy si na něm jistě pochutnáte při odpolední kávě.
 
Když však pominu tuto možnost a vám se žloutek oddělit podaří, podaří se vám ho propláchnout jemným pramínkem vody, který na žloutek držící v dlani pouštíte, můžete v tuto chvíli vzít nůž, žloutek propíchnout a jeho obsah vymačkat do připravené nádobky. V dlani vám zbude pouze bílá blanka, kterou vyhodíte. Obsah nádobky naředíte v poměru asi 1: 7 vodou, zakápnete octem, zamícháte a můžete se pustit do míchání barev. 
 
Barvy musí odolávat světlu, uchovat si svůj lesk a mísit se mezi sebou. Pracuje se s pigmenty, jemňoučkými krystaly minerálního nebo organického původu. 
 
Na skleněnou destičku - v mém případě na hladkou kachličku - si nasypete vcelku malé množství pigmentu, který budete potřebovat k vytvoření požadované barvy. Pigmenty samozřejmě můžete míchat a vytvářet tak různé odstíny. Tato činnost, kdy drtíte skleněným třítkem jemný prášek barev zalitý malým množstvím vaječné emulze a sledujete, jak vám vzniká nádherná barevná kaše, kterou samozřejmě nedoporučuji ochutnávat, neboť některé barvy jsou jedovaté, je velmi krásná a uklidňující činnost skrývající navíc překvapení v podobě vznikající barvy. Takto připravenou barvu "posbíráte" do skleničky a můžete se pustit do malby - u ikon do psaní. 
 
Na závěr této části o barvách, bych chtěla přidat ještě jedno malé varování. 
 
V okamžiku, kdy pracujete s barvami, děláte si je do zásoby, uchováváte je v ledničce a skleničky s různě barevným obsahem vám leží na stole či kuchyňské lince a stane se, že nenadále vás přijde někdo oblažit svojí přítomností, dávejte bedlivý pozor, jakou skleničku si daný návštěvník bere do ruky v domnění, že ochutná lahodně vypadající nápoj. Mohl by to být jeho nápoj poslední. :-)
 
ikona7.jpg             ikona8.jpg