5. neděle postní
Dalo by se říci, že v průběhu pěti postních nedělí jsme v úryvcích evangelia svědky několikerého „vyvedení“: nejdříve na poušť (1. neděle postní), pak na horu Kristova proměnění (2. neděle), třetí neděli jsme slyšeli o vyvedení Samařanky z izolace a pohrdání; minulou neděli o slepci od narození, kterého Ježíš vyvedl ze tmy ke světlu – a dnes čteme o vzkříšení Lazara: o vyvedení ze smrti k životu. Především poslední tři neděle, kdy čteme dlouhé evangelní úryvky, se jedná nejen o vyvedení z nějaké neblahé životní situace, ale především o vyvedení různých lidí z jejich představ a přivedení k víře – k osobnímu setkání s Kristovou mocí.
Dnešní dvě čtení ze Starého i Nového zákona nás měla připravit na to, abychom správně chápali význam Lazarova vzkříšení: je to Bůh, kdo dává život, dokonce i tam, kde jakákoli lidská naděje pohasla (pro lepší porozumění prvnímu čtení je dobré si přečíst pár předchozích veršů: Ezechiel se ve svém vidění nachází v údolí suchých kostí, které jsou obrazem zdecimovaného izraelského národa). A v druhém čtení říká sv. Pavel zřetelně: vzkříšení se děje díky Božímu Duchu, který je dárce života – věčného života – a který v nás přebývá! Člověk je jednota těla, duše a Ducha Svatého. Skrze Ducha Svatého jsme neustále napojeni na Boha, zdroj života, a toto spojení má sílu nás přenést i přes propast smrti.
Samotné evangelium je popisem vrcholného Ježíšova znamení, kterým Ježíš korunuje své působení mezi lidmi. Pravda, během svého působení vzkřísil více lidí (chlapce z Naimu, dceru představeného synagogy), ale zde je něco víc: Lazarovo tělo je už čtyři dny v hrobě, náhrobní kámen značí definitivnost smrti, případ je uzavřen.
Podobně jako v evangeliích předchozích nedělí, i zde je důležitý rozhovor, který předchází Kristovu znamení. Marta přichází za Ježíšem, vyznává Ježíšovu moc, která by bývala mohla zachránit Lazara od smrti, načež jí Ježíš říká: „Tvůj bratr vstane.“ „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Marta má víru, pevnou víru, ale přesto se s Ježíšem míjí – a Ježíš potřebuje, aby její pohled víry, který je upřen někam do dáli, našel svůj cíl, který není vůbec daleko, ale sedí před ní v prachu země: „Já jsem vzkříšení a život! … Věříš tomu?“
Ježíš dává lidem (svým učedníkům i všem ostatním) vrcholné znamení, které ukazuje, kým On je – dárce života, na jehož slovo se „dech života“ vrací zpět do těla, jehož slovu nemůže nic odporovat – ani nemoc, ani démoni, ani přírodní živly, ani smrt a podsvětí – vůbec nic.
A přece přijde ještě jedno znamení, které bude úplným vrcholem Ježíšova působení – kdy Ježíš bude nejen vykonavatelem, ale sám se stane tím znamením, které bude promlouvat napříč dějinami. Je to znamení kříže, tajemství smrti a zmrtvýchvstání Božího Syna, tajemství překonání našeho oddělení od Boha a otevření cesty k věčnému životu a obnovené důstojnosti lidství.
P.S.: Prosím, vezměte si dnes to dlouhé evangelium a dejte mu čas, aby mohlo ve vás působit – najděte si chvíli, ztište se a buďte vnímaví pro to, co ve vás při četbě toho textu bude rezonovat, co vás osloví v souvislosti s tím, co vy sami prožíváte. Kristus je vzkříšení a život – byla by škoda se s ním míjet…
o. Vojtěch
