Farnost Třebíč - Jejkov

15. března uplynul rok od chvíle, kdy poprvé nebylo možné dostat se normálně na nedělní mši svatou. Vlivem šířící se pandemie koronaviru byla přijata spousta nařízení, včetně zákazu větších shromáždění - a tedy i těch bohoslužebných. Biskupové vydali dispens od osobní účasti na mši svaté – věřícím bylo umožněno slavit neděli jiným vhodným a možným způsobem (sledováním přenosu mše sv., formou domácí bohoslužby apod.). Začali jsme si zvykat na něco nového a do té doby naprosto nepředstavitelného: místo mše svaté bylo možné jen narychlo přijít do kostela ke svatému přijímání, ve všeobecné nevyjasněnosti pravidel a obav z nákazy v celé společnosti nebylo zcela jasné, co vlastně je možné a co ne… V prvních dnech jsme si možná říkali, že to snad do Velikonoc bude za námi – to jsme ovšem netušili, jakých rozměrů nastalá situace nabude. Velikonoční bohoslužby se odehrály bez účasti lidu, bylo to opravdu hodně zvláštní slavení největších křesťanských svátků – v prázdném kostele.

Především díky veliké ochotě, vstřícnosti a vynalézavosti pana varhaníka Ing. Karla Tomka začalo ve velikonočním oktávu on-line vysílání mší svatých, které fungovalo až do začátku června, kdy už se omezení poměrně dost rozvolnila. Poslední vysílaná mše sv. před létem byla 7. června z hřiště Katolického gymnázia, které nám pan ředitel KG poskytl jako prostor pro mše sv. za příznivého počasí (limit pro bohoslužby byl v té době 500 lidí).

Léto se obešlo bez omezujících nařízení. S příchodem podzimu se ale začalo schylovat k novým protiepidemickým opatřením. Začalo to rouškami, následoval zákaz zpěvu, přišly první početní limity (100 lidí), a následně došlo k výraznému omezení možnosti účasti na bohoslužbě (od 12. října max. 10 osob). Nastoupily tedy opět on-line přenosy a podávání svatého přijímání mimo mši svatou. Systematičtějšího řešení povoleného počtu osob na bohoslužbách jsme se dočkali až začátkem prosince, kdy začal platit PES (protiepidemický systém), který prvně dovoloval 30% obsazenost kostela (70 míst), týden před Vánoci 20% (46 míst) a od neděle 27. prosince jsme stále na 10% (23 míst). Díky tomu, že systémově došlo k zohlednění velikosti kostelního prostoru, bylo, věřím, možné celkem hezky prožít adventní dobu i Vánoce, rozhodně lépe než jak tomu bylo o Velikonocích. Do toho, co bychom si přáli, to ovšem mělo (a má) stále ještě velmi daleko…

Když jsem si, milí farníci, pročítal reflexe, které jste mi poslali (a veliké díky za ně!), často tam zaznívala veliká touha po společenství farnosti – dá se říci, že to je asi to hlavní, co už dlouhé měsíce postrádáme. Zároveň mě ale zaujalo, když jste psali, že cítíte větší potřebu modlit se za farnost, za ty lidi, které momentálně potkáte jen zřídkakdy (anebo už dlouho ne), že vnímáte, jak je důležité, abychom i v tom omezeném režimu nějak zůstávali v kontaktu, byť na dálku a často jen v duchovní rovině.

Na podzim se mě někdo ptal, jak v tomto období snáším samotu. První odpověď, která mě napadla, byla: „Víte, my kněží jsme na samotu zvyklí, takže to celkem není až takový problém.“ Jenže potom jsem si uvědomil, že vlastně vůbec nejsem v tomto období sám. Bylo to sice v době, kdy na mši sv. mohlo být pouze 10 lidí, spoustu dalších farníků jsem ale mohl vidět při podávání Eucharistie (tehdy ještě na farní zahradě) – a třebaže to byla setkání v pár vteřinách, velmi dobře jsem si uvědomoval, jak mě to lidsky „sytí“. A myslím, že nejen mě – často jsem zaslechl, jak se farníci navzájem radostně zdravili, když se míjeli u vstupu do zahrady nebo na sebe natrefili u zaparkovaných aut.

V současnosti nám pomalu vrcholí doba postní, blíží se druhé zvláštní Velikonoce (snad o něco lepší, než ty předchozí, nicméně stále nic moc, co se společného slavení týče), pandemie a s ní spojená omezení nás už vesměs hodně otravují a unavují, ale přesto mnozí z vás byli schopni napsat v té reflexi doby celou řadu pozitiv (a často jich bylo víc než těch negativ). Což mě naplňuje nadějí, že z této zkoušky víry nakonec jako farnost vyjdeme posíleni a obohaceni o nové zkušenosti i schopnosti. Pojďme se tedy podívat, co se ve vašich reflexích často objevovalo:

NEGATIVA – co nám pandemie vzala, o co jsme byli připraveni:

• Společenství (chybí kontakt s lidmi)
• Možnost být fyzicky na mši svaté
• Společný zpěv při bohoslužbě
• Osobní kontakt – podání ruky při pozdravení pokoje
• Prožívání mše sv. ve větším společenství (zároveň ale zase někdo vnímá mši sv. v kostele v pár lidech mnohem osobněji)
• Rozhovory s ostatními farníky, spontánní setkání po mši svaté
• Možnost jít na mši sv. jinam – obava z toho, že někomu zabereme místo
• Došlo k přerušení aktivit ve farnosti (společenství, přípravy na svátosti,…)
• Přišli jsme o domnělé jistoty, věci, které jsme brali do té doby jako samozřejmost
• On-line přenosy mší sv. svádí k pohodlnosti a věnování se jiným činnostem, je někdy problém se soustředit…
• Není změna prostředí, vše se odehrává doma (kostelní prostor pomáhá soustředit se na prožití mše svaté)

POZITIVA – co nám tato doba dala, co vidíme jako přínos:

• Více modlitby (v rámci rodiny, např. večerní růženec – návrat ke společné modlitbě)
• Prohloubení osobního vztahu s Bohem
• Vděčnost i za maličkosti
• Člověk si mnohem víc váží toho, že může být na mši sv. (a je vlastně jedno, jestli v neděli nebo ve všední den – vždy je to tak trochu svátek)
• Co mi připadá zajímavé: jak má na lidskou psychiku vliv to, když je něco zakázané, nedostupné... najednou si toho člověk daleko více váží. Takže dříve jsme do kostela chodili často pouze v neděli a jen výjimečně jsme se účastnili mše svaté v týdnu. Najednou nemáme problém jít si v týdnu po shlédnutí mše sv. do kostela pouze na otočku pro svaté přijímání…
• Sledování jiných promluv, přednášek, podcastů, duchovních obnov – na internetu je toho spousta
• On-line setkávání má vedle nevýhod také nesporné výhody - zkušenost z jiné farnosti: Několik manželských párů se nás na podzim domluvilo na pravidelném setkávání, už první setkání nám ale překazil začátek nouzového stavu; nevzdali jsme to a začali se setkávat formou videokonference, časem jsme dokonce vyladili i způsob, jak se dá takto společně modlit… I když to má své limity, jako velikou výhodu vidíme např. to, že nemusíme na večer zajišťovat hlídání dětí, takže ve výsledku se vlastně setkáváme častěji, než by bylo možné v běžném režimu… Po první vlně (na jaře), kdy jsme spíš řešili, co všechno nemůžeme, jsme se přeorientovali na to, co jde.
• On-line přenosy mají možnost shlédnout lidé, kteří by do kostela jinak nepřišli
• On-line přenos dává možnost starým a nemocným lidem prožít mši svatou v kostele, do kterého dříve chodili
• Před on-line přenosem: úklid, příprava prostoru, rozsvícení "Kostelní svíce", která svítí jen během mše svaté
• Je zajímavé vnímat domov jako prostor, kde prožíváme bohoslužbu
• Pesachová večeře (zapojení dětí, společná příprava, nejspíš vznik nové tradice)
• Uspořádání vigilie na Bílou sobotu v rodině
• Daleko víc myslím na farnost v modlitbě
• Více se věnuji četbě Bible, příp. další duchovní četbě

Bylo toho spousta dalšího, co jste napsali, některé věci se týkaly obecně života společnosti; to, co zaznělo k tématu prožívání víry, se zde snad objevilo… Na závěr si ještě dovolím připojit takové čtyři výzvy k přemýšlení:

• Jak v této době více propojit farnost?
• K čemu využít stávající dobu odloučení? (jak jen nečekat na „normální stav“?)
• Nezlenivěli jsme? (nesledujeme mši sv. se zpožděním, ze záznamu? / jak jsme na tom s osobní přípravou na bohoslužbu? / nerozptylujeme se jinými věcmi? …)
• Je on-line přenos mše sv. pro nás tou jedinou představitelnou možností, jak slavit neděli? Šlo by u nás doma zkusit někdy domácí bohoslužbu slova? (delší zastavení se nad liturgickými čteními, společná modlitba přímluv, třeba i společný zpěv, …)

Závěrem ještě jednou velice děkuji všem, kdo jste byli ochotni se podělit se svými zkušenostmi, nápady, radostmi i těžkostmi – možná, že jste právě inspirovali někoho dalšího k objevení nových možností, jak i v této době růst a rozvíjet se.

Pokud byste chtěli pohled ještě úplně odjinud: tematikou prožívání víry v této době se zabývá také petrovský jáhen Jiří Dyčka v jednom ze svých videí – odkaz ZDE

Přeji vám všem požehnané prožívání jakékoli doby a pevné zdraví vám i vašim blízkým!

o. Vojtěch