FARNOST TŘEBÍČ - JEJKOV & H. ÚJEZD

Requiem za zemřelého Ottu Habsburského sloužil ve čtvrtek

v 17.30 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

Mons. Cikrle ve své homilii mimo jiné citoval svědectví z novinového článku novináře Stephana Baiera, který vyšel 5. července v listu Die Tagespost. Ten otiskl svědectví kdysi zaníceného komunisty, Žida Williama S. Schlamma, který v roce 1977 napsal Ottu von Habsburgovi: "Kdybyste se stal tím, k čemu jste byl předurčen, potom by měla západní Evropa nejvýznamějšího císaře od doby Karla Velikého. Ale protože západní Evropa v roce 1918 vykolejila, má ve Vás dnes jediného privátního státníka, kterému může důvěřovat."

Otto Habsburský byl synem

Brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který se zúčastní i sobotního requiem ve Vídni, se s Jeho Císařskou a Královskou Výsostí několikrát osobně setkal: „Vždy jsem cítil, že převyšuje ostatní ve své pokoře, pravdivosti, vzdělanosti, nadhledu. Setkání s ním pro mne bývala událostí,“ řekl Mons. Cikrle.

JCKV Otto Habsburský zemřel v požehnaném věku 98 let 4. července 2011 ve svém domě v bavorském Pöckingu u Starnberského jezera. Kdyby Habsburkové po první světové válce nepřišli o trůn, stal by se českým králem.

Téměř stoletý šlechtic pracoval až do posledních dnů. Často publikoval články i knihy o politice a byl ztělesněním Evropana. Mluvil o tom, že má několik vlastí, o čemž svědčil i fakt, že měl občanství Německa, Rakouska, Maďarska a Chorvatska. Říkalo se mu "následník trůnu bez trůnu".

"Můj otec byl vynikající osobnost. Ztrácíme v něm velkého Evropana, který nás ovlivnil ve všem, co dnes děláme," řekl jeho syn Karel, který od otce už roku 2007 převzal roli hlavy rodu Habsburků.

Otto von Habsburg se narodil ve Villa Wartholz u Reichnenau v Dolních Rakousích 20. listopadu 1912, tehdy ještě arcivévodovi Karlovi a jeho ženě arcivévodkyni Zitě Burbunsko-Parmské. Jeho otec Karel I. se stal císařem v roce 1916 a Otto se zúčastnil jeho korunovace uherskou Svatoštěpánskou korunou. Karel I. sondoval možnost uzavření míru, navrhl reformy mocnářství a nakonec byl svědkem rozpadu monarchie. Otec Otty měl úzké vazby na české země - sloužil tady jako důstojník v armádě. Koupil si zámek v Brandýse nad Labem.

Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1919 byla jeho rodina v roce 1919 nucena odejít do exilu. Nejprve do Švýcarska, pak na portugalský ostrov Madeira, kde císař Karel I. v roce 1922 zemřel. Ottovi bylo tehdy deset let.

Později mladý Otto von Habsburg vyrůstal ve Španělsku a Belgii, kde vystudoval na Université de Catholique v Lovani. V roce 1933 získal doktorát.

Málo se ví o jeho statečnému postoji během druhé světové války. Jako jeden z mála politiků rozpoznal nebezpečí nacionálního socialismu a otevřeně vystupoval proti Hitlerovi. Snažil se zabránit anexi Rakouska a za války dopomohl k útěku z Evropy 15 tisícům Židů. Druhou světovou válku prožil ve Spojených státech. Snažil se založit tzv. Dunajskou federaci, jakousi předchůdkyni spojené Evropy. Svým působením v Americe Rakousku pomohl - a to ještě jako "osoba v Rakousku nežádoucí" - získat po roce 1945 nezávislost. Rakouští socialisté se mu za to odvděčili obnovením zákona, zakazujícího Habsburkům vstup na území Rakouska a konfiskujícího rodový majetek. Rakouskou hranici směl Otto von Habsburg legálně překročit až v šedesátých letech.

V Německu, kde se usadil, nakonec přijal druhé občanství. Hlavně proto, aby směl za Křesťansko-sociální unii (CSU) kandidovat do Evropského parlamentu. Zastupoval ji v letech 1979 až 1999.

Úzce spolupracoval zejména s Richardem hrabětem Coudenhove-Kalergim, zakladatelem Panevropské unie, původem z Poběžovic na Domažlicku. Panevropská unie, které Otto von Habsburg od roku 1973 předsedal, vznikla v reakci na hrůzy první světové války a byla prvním organizovaným hnutím, které mělo za cíl sjednotit politicky i hospodářsky země Evropy.

V roce 1989 Otto von Habsburg pomohl zhruba šesti stovkám uprchlíků z tehdejší NDR, aby se přes maďarsko-rakouskou hranici dostaly na Západ. Ve střední a východní Evropě proslul i jako neúnavný obhájce zájmů odsunutých obyvatel, hlavně ve funkci poslance europarlamentu.

Hlavou habsburského rodu se po smrti jeho královské výsosti Otty stává jeho nejstarší syn Karl von Habsburg, který žije v Rakousku. "Můj otec byl výraznou osobností. Ztrácíme v něm velkého Evropana, který nás převyšoval ve všem, co v současnosti děláme," řekl padesátiletý Karl.

Ostatky JCKV Oto Habsburka budou vystaveny v kostele sv. Urlicha v Pöckingu (celkem tři dny). Pak budou převezeny do Mnichova, následně do Mariazell, Vídně a Budapešti. V Budapešti také proběhne zádušní Mše svatá.

Orémus pro fidelibus defunctis.
Requiem æternam dona eis, Dómine, et lux perpetua luceat eis.
Requiéscant in pace.
Amen

Modleme se za všechny věrné zemřelé.
Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí.
Ať odpočívají v pokoji.
Amen